Německo-české dojmy, zkušenosti a úhly pohledu z příhraničí byly nedávno prezentovány návštěvníkům restaurace Schmugglerhütte v Bavorské Rudě. Judith Weinberger-Singh, vedoucí krajské regionální rozvojové společnosti ABERLAND REGio GmbH, zde publiku představila dvě výrazné osobnosti, které symbolizují česko-německé porozumění. Spisovatelku a novinářku Ludmilu Rakušanovou a spisovatele Bernharda Setzweina, který žije a pracuje nedaleko česko-bavorské hranice.
„Ostatní lidé mají svůj pohled na svět a já mám svůj pohled na hranice. Protože je to vlastně tak, že když se podívám ze své pracovny, vidím hranici a získávám tak zkušenost s poznáváním něčeho jiného, cizího. To se dá vlastně považovat za výhodu, zvláště pro autora, když mu stačí podívat se ze svého vlastního okna a vnímá jiné souvislosti. Co asi zažili lidé, kteří vyrůstali v podmínkách východního bloku? A tak se rozšiřuje i vlastní okruh témat.“
Bernhard Setzwein se při svém čtení zaměřil mimo jiné na přátelské zážitky z hranic ze dvou svých sbírek povídek a úvah – „Gelbes Tagwerk“ a „Blaues Tagwerk“. Přitom popsal celou řadu dojmů z cest:
„Při pozdravu a loučení vždy říkají „ahoj“, jako by nás chtěli přesvědčit, že vlastní námořní flotilu a jsou ve skutečnosti starobylým národem mořeplavců. Snad nám někdy vysvětlí, co to „ahoj“ znamená, já tomu doteď pořádně nerozumím. Zdráhám se to udělat, ale musím připomenout: Čechy přece neleží u moře! „Ale aspoň na Mississippi, nebo když na to přijde, v deltě Nilu,” odpoví Brňané. Odkud by pak prosím pocházel krokodýl ve vstupní hale brněnské radnice?
Novinářka a spisovatelka Ludmila Rakušanová se ve svých příbězích zabývala spíše obtížnými aspekty přeshraniční komunikace. Částečně v poněkud melancholickém tónu:
„Příběhy jsou možná melancholické, protože hodně souvisejí s tím, že jsem chtěla pochopit, nebo jsem byla konfrontována s tím, jak na tom byli sudetští Němci, když byli vyhnáni. Cítila jsem, že by se s tím Češi měli vyrovnat a překonat to.”
Rakušanová v mnoha ohledech překračuje hranice. Narodila se v Českých Budějovicích a v současné době žije v Rinchnachu. Po sovětské okupaci Československa v roce 1968 odešla do exilu, pracovala v Rádiu Svobodná Evropa a po Listopadu 89 spolupracovala s českými i německými médii. I pro ni zanechal v životě pád Železné opony některé zásadní události, kterými se ve svých dílech zabývá.
„25. ledna 1946 dorazil do bavorského Furth im Waldu první z přibližně 1000 vlakových transportů, kterým byl zahájen tzv. regulovaný odsun téměř dvou a půl milionu sudetských Němců z poválečného Československa. Tento vlak přijel z mého města. Když jsem pak léta vyrůstala v Českých Budějovicích, pod povrchem rušného města bylo cítit, že je tu něco špatně. Dospělí se chovali nějak divně. Jakoby střežili kolektivní tajemství, o kterém by raději pomlčeli.“
Po svých vystoupeních zůstali Rakušanová a Setzwein k dispozici pro diskuzi. Projekt dalšího rozvoje bavorsko-českého příhraničí jako společného volnočasového a zážitkového regionu byl důstojně završen autorským čtením na nejvyšší úrovni. Opakování je vítáno.